Vzhledem k tomu, že vám ve freelance.cz pomáháme najít spolupráce i v zahraničí, je čas se podívat na to, jak vás to ovlivní při vystavování faktur. Co je jinak oproti fakturování českým klientům a co byste neměli zapomenout uvést?
Specifika faktur zasílaných do zahraničí
Vystavování faktur do zahraničí není pro freelancery žádná velká zátěž. I za hranice je potřeba vyslat fakturu se základními náležitostmi, jako jsou vaše jméno, IČO, DIČ (pokud vám bylo přiděleno), fakturační adresa, označení registru a samozřejmě identifikační údaje klienta, popis služby, částka a způsob úhrady. Jen je pak ještě potřeba si ohlídat jazyk faktury, měnu i třeba to, jestli nebudete muset řešit DPH, přestože jste jinak neplátcem.
Jazyk faktury – rozumět musí obě strany
Vždy je důležité, aby klient údajům na faktuře rozuměl. Ideálně se proto domluvte ještě před vystavením, v jakém jazyce budete fakturu posílat. Na výběr máte například angličtinu, které běžně rozumí obě strany, případně klientův jazyk. Lze vystavit fakturu také dvojjazyčně.
Například v iDokladu máte na výběr ze 4 jazyků, Fakturoid pak nabízí rovnou 11. Podívejte se proto do svého fakturačního programu, jaké jazyky nabízí, abyste se nemuseli zdržovat překlady.
Měna – musí se uvádět i koruny?
Při vystavování faktury do zahraničí budete s nejspíš uvádět částku v cizí měně, například v eurech. To ale nebude stačit v případě, že vedete daňovou evidenci. V takovém případě nezapomeňte uvést také celou částku i v korunách.
Dále pak záleží, jestli klient zasílá částku na účet vedený v korunách, nebo na účet v cizí měně. U účtu v korunách banka automaticky převede připsanou částku na koruny podle aktuálního kurzu. V případě, že obdržíte peníze na účet vedený v cizí měně, musíte částku přepočítat sami, a to podle takzvaného účetního kurzu – tedy podle aktuálního kurzu ČNB, případně podle pevně daného kurzu pro dané časové období.
Zajímavostí je, že plátci DPH použijí kurz platný ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, neplátci DPH použijí kurz ze dne vystavení faktury.
TIP: Pokud se v tom ztrácíte, nechte si poradit od účetního nebo daňového poradce. A rovnou si přečtěte, jaký je mezi nimi rozdíl.
IBAN, SWIFT, BIC – co to je a k čemu slouží?
Aby k vám částka bezpečně doputovala, musí příjemce faktury najít údaje, které u tuzemských klientů uvádět nemusíte, konkrétně se jedná o speciální formát čísla účtu a mezinárodní kód banky, které najdete pod zkratkami IBAN, SWIFT a BIC. Co která zkratka znamená a kde tyto údaje najdete?
IBAN (International Bank Account Number) značí mezinárodní identifikační číslo bankovního účtu – bez něho by k vám platba ze zahraničí nedoputovala. Každá země má standardizovaný formát a může se skládat až ze 34 znaků. Kde najdete IBAN od svého účtu? Vidět byste ho měli ve svém internetovém bankovnictví, případně ho zjistíte pomocí IBAN kalkulačky ČNB.
SWIFT/BIC – obě zkratky značí mezinárodní kód banky, který má od 8 do 11 znaků. Respektive zkratka SWIFT (Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication) označuje Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční komunikaci – každá finanční společnost, která se do této sítě zapojí, pak dostane svůj unikátní BIC (Business Identification Code) pro identifikaci. Zjistit ho lze taktéž ve vašem internetovém bankovnictví nebo na stránkách ČNB.
DPH – za jakých podmínek se vás týká?
Obecně platí, že DPH odvádí podnikatel, který přijímá plnění. Na faktuře pak stačí uvést, že fakturujete v režimu přenesené daňové povinnosti. Jenže i když jste neplátci DPH, může se vás DPH stejně dotknout. V případě poskytování služeb do EU vám totiž vzniká povinnost zaregistrovat se jako identifikovaná osoba, která za každý měsíc, kdy fakturovala do zahraničí, musí podávat souhrnné hlášení. Toto téma rozebíráme v samostatném článku o identifikované osobě.
Daňové identifikační číslo, DIČ, se liší v závislosti na zemi. Setkat se můžete se zkratkou VAT ID. Pokud byste potřebovali DIČ ověřit, stačí využít systému VIES, který funguje jako elektronický systém pro výměnu informací v oblasti DPH.
Jak je to s fakturováním do zahraničí a DPH?
U fakturování do zahraničí záleží nejen na tom, jestli jste plátce nebo neplátce DPH vy, také záleží na tom, jestli je i klient neplátce nebo plátce.
Jestliže jste plátce DPH, máte fakturování do zahraničí snadné. Stačí fakturu vystavit v režimu přenesené daňové povinnosti (česky uvedete „daň odvede zákazník“, v angličtině se používá výraz „reverse chargé“), sazba DPH se uvádí 0 %. Nezapomeňte ale na to, že tuto transakci musíte uvést v souhrnném hlášení. A také v přiznání k dani z přidané hodnoty.
Pokud jako neplátce DPH dodáváte plátci DPH, záleží, kde váš klient sídlí. V případě, že má sídlo v některém ze států EU, stáváte se poskytnutím služby identifikovanou osobou, o které jsme se zmiňovali výše, a musíte se do 15 dnů od poskytnutí služby zaregistrovat na FÚ.
Poslední možností pak je, když jako neplátce DPH fakturujete také neplátci. Tady nemusíte DPH nijak řešit a ani ho na fakturách uvádět.
Jak vidíte, vystavit samotnou fakturu není nic složitého. Nejdřív je ale potřeba si udělat trochu jasněji v tom, jak je to s DPH. Jako i tady bývá spousta výjimek a nejjistější tak vždy bude konkrétní případ probrat s účetním nebo daňovým poradcem.
Zdroj fotky: https://www.freepik.com/
