Zejména kreativní a marketingové profese řeší autorská díla na denním pořádku. To ale ještě neznamená, že vše máte právně správně. Naprostá většina sice ví, že to co je na internetu, tam není volně ke stažení, ale ani každé volně dostupné dílo z fotobanky není tak free, jak se tváří. Jak tedy volně dostupná autorská díla používat v souladu se zákonem?
Co je autorské dílo?
Úplně nejdřív se sluší vysvětlit, co autorské dílo vlastně je. Ve zkratce se tak označuje vše, co vytvořil člověk a vložil do toho svou kreativitu. Patří sem literární, umělecká i vědecká díla. Jako freelanceři se nejčastěji setkáte s fotografiemi, texty, fonty, logy, wireframy nebo zdrojovými kódy. Zajímavostí je, že sem spadají i mapy (výjimkou jsou mapy v katastru) včetně třeba Google Maps, u kterých byste neměli volně šířit například screenshoty, pokud na nich nenecháte logo tvůrce.
Stručně tak pod autorské dílo spadají všechna díla, která mají přidanou tvůrčí hodnotu. Což neznamená, že jsou jedinečná, stačí, že jsou původním výtvorem – ať už dokončeným, nebo v jakékoli jiné vývojové části. A právě tato díla chrání autorský zákon, který zabraňuje jejich zneužívání. Pokud k jejich používání byla poskytnuta licence, můžete dílo použít, ale je potřeba dodržovat ujednání uvedená ve smlouvě.
Autorské právo vzniká ze zákona automaticky a není potřeba dílo označovat například vodoznakem nebo copyrightem.
A co autorské právo a AI?
Co se týká děl vytvořených umělou inteligencí, pohybujeme se zatím v šedé zóně. AI už z principu nemůže být autorem (protože autorské dílo musí vytvořit člověk), ale v zákoně není ani dané, že je autorem ten, kdo dílo pomocí AI vytvořil. Zatím se tedy jednotlivé případy posuzují individuálně a čeká se na úpravu legislativy, která brzy bude muset přijít.
Druhy licencí – jaký je mezi nimi rozdíl?
U licencí, kterými autor poskytuje oprávnění k užívání svého díla najdete hned několik pojmů. První rozdělení licencí je na výhradní a nevýhradní, kdy u výhradní licence nesmí autor poskytnout licenci třetí osobě. To ale u volně dostupných autorských děl řešit nemusíte. Vám se budou hodit následující pojmy:
- Veřejná licence (volná) umožňuje autorům poskytnout práva k užití děl široké veřejnosti i bez nutnosti, aby s každým jednotlivě uzavírali smlouvu. Licence definují podmínky, za jakých je možné dílo volně šířit.
- Svobodná licence (otevřená) se objevuje nejčastěji formou tzv. Creative Commons, která má licenční podmínky svobodnější a poskytovatel si může sám upravovat druh poskytované licence a určovat podmínky, za jakých je možné dílo dále užívat. V případě komerčního využití se se svobodnou licencí setkáte nejběžněji.
- Volná díla zahrnují veškerá autorská díla, u kterých není potřeba k používání licence, protože jejich ochranná lhůta už vypršela. K tomu běžně dochází po 70 letech od úmrtí posledního autora daného díla.
Jak můžu používat autorské dílo a neporušovat zákon?
Pokud je dílo vaším výtvorem, nemusíte nic řešit. U ostatních děl je potřeba souhlas autora (jen pozor, ten může souhlas kdykoli odvolat, smlouva by tam měla být nutností). Pokud používáte díla například z fotobanky, vyplatí se zjistit, jestli do ní nahrál dílo přímo autor, jen tak máte jistotu, že o užívání svého díla ví. U volných děl pak licenční podmínky řešit nemusíte vůbec, jen nesmíte popírat autorství.
Vždy také důkladně pročtěte ujednání v licenční smlouvě. Sice je to extrémně nezáživné, ale pořád je to příjemnější než právní popotahování. Zaměřte se na podmínky používání – jestli je dílo poskytnuté na neomezenou dobu, zda jsou možné úpravy a podobně. Některé free fotobanky například mají v podmínkách, že musíte uvádět zdroj, případně, že dílo nelze používat ke komerčním účelům. Důkladným pročtením podmínek tak chybu rozhodně neuděláte.
Pokud se chcete vyhnout jakýmkoli nejistotám, nabízí se zakoupení licence, případně poptání služeb specialisty – to se vyplatí například u vytvoření loga, které vás bude provázet několik let, ne pokud hledáte obrázek do blogového článku, kde to finančně nedává smysl.
Mýty o autorských právech
Závěrem si pojďte přečíst ještě pár běžných mýtů, které se často vydávají za pravdu. Mezi takové evergreeny patří, že pro vzdělávací účely je možné autorské dílo volně šířit – částečně je to pravda, ale vždy je potřeba uvést jméno autora. Dalším mýtem je také to, že stačí jeden autorský souhlas a máte vystaráno i na další zveřejňování. Vždy je potřeba dodržovat, co máte povolené smluvně. Stejně tak nemůžete autorské dílo bez souhlasu přeložit, přestože byste uvedli jméno.
Pokud se pohybujete po tenkém ledu, určitě se vám vyplatí navázat spolupráci s právníkem, který právní náležitosti vychytá za vás.
